Na obyčejně neobyčejné lidi narazíme každý den. Každý je jiný a jeho stopy, které v nás zanechá, jsou také odlišné. Malé, velké či silné, které nás uchvátí. Mám občas dojem, že dnešní člověk je tak nepozorný a vystresovaný, že přehlíží tolik důležitých věcí až se z té nepozornosti stává lhostejnost, pro kterou mnozí „pláčou“. Já také, když si toho dost všímám a nejde mi to přes palici, proč se to děje pořád dokola. Přemíra stresu, vnitřní kyselosti vůči lidem, kterých možná máme někdy plné zuby všichni, se právě v okamžik hrozícího přelití této číše proměnila v milosrdenství. Není to tak náhlý zázrak jako právě moje skrytá, rostoucí víra v milosrdenství. Milosrdenství otvírá oči a „my v horších časech dostáváme více milostí.“ Působící milost, o kterou lze prosit, se ukáže. Jen mít v Bohu pravou důvěru, o tu Bůh stojí. „Boha lze získávat láskou a důvěrou“, nic to nestojí, jen kdybychom byli více upřímnější a srdečnější, šlo by to možná snáze. Milosrdenství o kterém bylo napsáno mnoho knih, mnoho se o něm slyšelo, lze druhému bezprostředně prokázat. Nic nového, ale po těch zkušenost mám dojem, že to opravdu není snadné.

Já jsem byla nějaký ten týden zpátky, kdy jsem oplývala tichou kyselostí, obdarována milosrdenstvím několikrát. Bůh své milosrdné skutky projevil pro mě zcela skrze obyčejné lidi mající své trápení, radosti… Ale jejich obyčejně neobyčejný skutek na mě udělal velký dojem. Najednou nic není ztraceno. Ani naděje ani důvěra. Mé dceři uletěl v obchodě balonek nafouknutý héliem ke stropu a ona mi začala v obchodě brečet. Vysvětlovala jsem jí, že zřejmě nemáme šanci už jej dostat zpět, já tam nedosáhla. Bylo mi to líto, ale já jsem s tím nebyla nic schopná udělat. Přemýšlela jsem. A co se nestalo. Od místa činu jsme procházely kolem regálu a všimla si nás jedna pracovnice prodejny. Zastavila a se a ptala se, proč taková holčička brečí. Moje dcera ji překvapivě ufňukaně sdělila, že balonek jí uletěl. Paní něco nerozuměla přes ten pláč a já ji zbytek dopověděla. Paní naprosto neváhala a šla do boje! Sundat balonek ze stropu. Byla to starší paní, které se to podařilo pomocí nějakého stupínku co měli na prodejně. Vyhledala nás v tom obchodě a předala nám jej. Dcerce vykouzlila úsměv na tváři. Přišlo mi to neuvěřitelné. Cizí paní plná zájmu Dokonce i cizí ženy se chtěly zapojit do sundání dalšího balonku, který v tom obchodě uletěl někomu jinému. Dobrý skutek dělá divy!

Další dar, který jsem dostala, byla popelnice otevřená nějakým Rómem, který se přidružuje k charitě. Vynášela jsem odpad, velký pytel a popelnice mi nešla otevřít. Bojovala jsem s tím, jak ji otevřít. Byla už tma. Ten Róm neváhal, přiskočil mi pomoci, otevřel mi ji a zavřel. Kdo by to čekal! Mým pokladem je i má dcera, která své malé milosrdenství vůči mě projevuje svou trpělivostí, když se mnou musí na brigádu od dvou let. Nyní mi i pomůže. Mnoho lidí si utvořilo lhostejnost jako svou zcela normální životní „filozofii“, ovšem tohle není to, čím lze Boha získávat. O tom krásně píše svatá Terezie z Lisieux. Její duchovní spiritualita byla cestou důvěry a víry proměněnou ve světlo, které nám právě má ukázat jakým způsobem se má naše Láska proměnit, aby druhým něco přinášela.

 

"Člověk nežije tolik z lásky, kterou přijímá, jako mnohem více z té, kterou daruje." Matka Tereza