Vlak právě odjíždí z nádraží. Za malý okamžik se za okny kupé objeví pěkná krajina zalitá slunce, žluté a zelené pole, tu a tam je ještě vidět kvetoucí strom. Když se tak dívám, pomalu se mi klíží oči a po chvíli usínám. Nic konkrétního se mi nezdá, ale mám pokojný pocit, že má hlava je lehčí, že jsem konečně nasedla na „boží křídla“ a ony mě vezou do míst, kde se starosti, tíha všedních dnů, stává jakýmsi zrnkem písku. Každý může kdykoliv nasednout na „boží křídla“ a nechat se unášet. Zdá se, že je to velmi prosté a jednoduché, ale přeci jen, tahle „skutečnost“ bývá velkou překážkou. Hlavně v naší mysli, kde se vytváří všelijaké představy i domněnky, které postupně naplňují srdce bolestí.

Sama mohu o tom vyprávět. Nedávno na mě doléhaly tíhy dnů a znepokojení, ve mně ani kapka radosti, ale za to velká touha po ní, mi nedávala mnoho spát. Jistě každý zná tento verš z Bible: „A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Lk 11,9-10), i kvůli tomu jsem se nehodlala vzdát boje se svým trápením. Když hledáte, vytrváte, časem naleznete myšlenku (ne-li dříve samotné řešení), která povzbudí, což je na začátek velmi dobré.

O životních tíhách které každodenně přichází do našich životů, píše velmi odvážně Salvador Canals, který komentoval myšlenky Josého María Escrivá de Balaguera: „…tyto lidské kříže, které tě ničí svou silou, neexistují ve tvém nadpřirozeném životě, jsou jen ve tvé představivosti. Tíha, kterou neseš na svých bedrech, je stejně tak obrovská, jako absurdní. Tíha, která je tvé představivosti jako hora, je ve skutečnosti zrnko písku…. Jen malý úkon víry a ony zmizí. Vidíš, jak málo stačí, aby ses jich zbavil?“ Jestliže se nad tím člověk hlouběji zamyslí, zjistí, že by měl opět to spojení s Bohem znovu upevnit, ještě více. Není to snadné, není to hned, nežijeme totiž na obláčku, ale v realitě. Věříme-li Pánu ještě více, nepřekvapí nás, že je to další zkouška v životě ve víře, neboť „Náš Pán ví dokonale, do jaké míry můžeš odolávat, a také dobře zná jako hrnčíř, potřebnou teplotu k tomu, aby jeho nádoby – vas electionis – měly pevnost a krásu, jaké potřebují.“ (Salvador Canals, Rozjímání o křesťanském životě)

S vírou roste i pokora, s pokorou roste i poznání sebe sama, ve kterém uvidíš všechno co jsi… Bůh stále v lásce k nám, Lásku svou i na kříži nám dal, je to milost, kterou je denně si třeba připomínat, protože v ní je Naděje, která podněcuje důvěru a dává světlo na cestu. Láska boží jsou křídla, které ti pomohou kdykoliv vzlétnou, když jim řekneš své důvěrné ano. Někdy je třeba opustit, aby: „Člověk pochopil všechno - prostřednictvím toho, co nechal.“ Gilbert Keit Chesterton