Je to zvláštní místo. Když otevřu dveře, zahledím se z futer do místa, kde se tyčí střechy dvou nádherných domů, kam jsme zváni kdykoliv pobýt a být tam jako doma. Přijde mi to jako fascinující podívaná. Dříve dva oddělené světy, ač na sebe navazující, tu dlouhá desetiletí stojí vedle sebe. Na jedné straně tu stojí mohutná katedrála, týčící se svými věžemi, filiálami, k nebi, aby vzdala chválu Hospodinu. A na straně druhé bílá manýristická kaple, která láká upřít naše pohledy na tu „čistou“ bělost, jež může symbolizovat metafyzické hodnoty, které v životě barokního člověka hrály nepředstavitelně důležitou roli. Pod věží občas přemýšlím a rozjímám, někdy často, jindy letmo.
Je to vážně krásné místo. Proč o tom něco málo píšu. Jelikož ty dvě stavby mají přeci jen něco společné. Jednotné jádro. Gotická katedrála a gotické jádro manýristické kaple. I v našem lidském životě to tak může být. Uvnitř srdce se nachází jakási nenápadná duchovní jednota, která vyplouvá napovrch, když náš život odevzdáváme Pánu. Sami přicházíme na to, kolik Dobra nám Pán dal v určitých podobách a On nekončí. Snaží se, abychom s ním byli v jednotě, „chudí v duchu“.
„Nemáme-li do srdce vepsáno blahoslavenství chudých v duchu, nemůžeme být podle mého mínění ani tvůrci pokoje. Hned jsou z nás bojovníci, s něčím nesouhlasíme něco jiného zase příkře odmítáme. Když Ježíš blahoslaví chudí v duchu, chce po nás, abychom byli chudí, zatímco my chceme bojovat. Je to asi tím, že když je člověk stoupencem nebo přívržence nějakého směru, účastní se se svými spolubojovníky zápasu, který přináší výsledky.“* Já jsem se pod věží kolikrát v duchu hádala, proč mi Pán udělil tu cestu, kterou mám, to, co jsem nechtěla.. Chudá v duchu jsem tehdy rozhodně nebyla. Nyní vím, že to byla a je lekce mého života, na takové cestě se připodobnit Bohu, být součástí jeho jednoty. Nepopírám, že to není náročné, jelikož „být chudý v duchu“ vyvolává jakýsi vnitřní třes a mnohdy náš nesouhlas, protest.
Je to delší dobu, co jsem si uvědomila, že toto, co píše Marie Dominique Phillipe vnitřně sdílím: „Ježíš nám chce říci, že všechny naše podoby chudoby a všechny naše nedostatky mohou vést k dokonalé proměně naší duše a celého našeho života, neboť se z nich mohou stát nástroje Boží lásky.“* Na začátku toho našeho společného klopýtání stálo tušení, že to není jen tak, že v boží Naději bude umění vytrvat, ale zároveň to je brána, kterou skrze hledání vede cesta, kterou musíme jít dál. Mezitím jsme potkali nebo našli lidi, kteří nám dali napít. Změny přicházely pomalu, ale se samozřejmostí (ač je to troufalé psát). Šlo o to a jde – nepolevit v úsilí, být vytrvale štědrý a vědět, že překážky, poznávání věcí, skutečností a Boha na živo vedou k určitému cíli.
Připomnělo mi to příběh Muž, který sázel stromy, všechny zvýrazněná slova totiž v tom příběhu uslyšíte. Já bych i do toho krásného příběhu zasadila naše manželství. Jindy se příběhu podobá, příběh jde dobře dál, jindy stojí. V neděli si připomeneme naše další malé výročí.
*z knihy Marie Dominique Philippe - Blahoslavenství jako lék.
Komentáře
Můj táta kus svého života opravoval naše kostelní hodiny, které jsou ve veži a často mňa tam bral, jako dozor kdyby se mu udělalo " špatně a zamotala hlava a spadl dolů.. Když dali na věž elektrické hodiny, obrečela jsem to....Kostelní věz je pro mňa taková skryš a ten výhled " postvátný"...
@Pitka: I cesta může být cíl a gratuluju k výročí, ať je jakkékoliv..
@Leni děkuji, bude pěkné, sice teprve 6té, ale i tak:). Foto pod věží jsem nedala, mám totži dojem, že to vyfotit ani pro mě dobře nejde:)
Věž katedrály sv. Václava v Olomouci a kaple sv. Anny?
Gratulujeme k výročí! A tohle rozhodně není malé! :-) +
@PetraO :) Někdo to má hezky obmrklé, stačí pár popisků. :) Z jednoho dvora je to krásný výhled...
Jitko,někdy prázdné bílé zdi s obyčejným křížem jsou působívější,než vyzdobený kostel.Někdy v obyčejné kostelní kapli u vchodu do kostela je silnější duchobní energie a přítomnost Boží,než v celém kostele.
@Pavle, samozřejmě, že chápu co píšeš. V prostotě, jednoduchosti je též Bůh.
I přesto, když to vezmu je zhlediska umění a myšlenky, je baroko prostě nádhera. Pro mě tedy určitě. Ale není to cílem zkoumání těch pár řádků, co jsem napsala.
Lidi neradi čtou delší texty, toho si tu všímám... :)
Jitko,mě to nevadí,já přelouskám i velmi dlouhý text a vždy tam najdu ty myšlenky,které pisatele trápí.Jsem vděčný za ochotu ke sdílení pocitů i zážitků.
Ano, i mezi řádky najdeš ty hlubší myšlenky, i když je to možná méně nápadné, asi jak pro koho. Přiznám se tu, že mi nejde o to, abych vytroubila vše:). Veselých příhod máme také, i ta další stránka mého života je pro mě úžasná, tam je tolik božích znamení a zázraků... ale o tom nic nepíšu a možná už psát nebudu nic:). I přesto děkuji Pavle.
Jitko,jenže tento blog je právě o tom.Máme svědčit o Boží pomoci i jeho lásce.Rád tu čtu svědectví o víře.Chystám se ted do Brna na konferenci.Pojedu ve středu abych byl v Brně na zahájení v 19 hodin na Petrově.Těším se na to celý rok.
Často jsem byla nešťastná, když se nakupilo víc "nedobrých" dní, děti neposlouchaly, já řešila (třeba i s manželem) konkrétní situace ve výchově, co a jak, jak to udělat apod, byla jsem z toho zoufalá, nejistá, smutná a zklamaná sama ze sebe, brečela jsem, že jsem špatná matka.
Zlom nastal v době, kdy jsem začala chodit na Modlitby matek (něco přes půl roku zpět). Ohromně jsem se v tom našla. Přemýšlela jsem o odevzdání se, svých dětí, manžela a dalších lidí do Božích rukou. Nalezla jsem v tom obrovský smysl a od té doby vše vkládám do Jeho rukou (snažím se o to). Zbavila jsem se spoustu nejistot, strachů o děti (Boží), o budoucnost... Tak nějak vím, že Pán to má ve svých rukou. Je to neskutečně osvobozující a úžasný žít s vědomím, že nás opravdu má ve své náruči. Není to vždy jednoduché,
Vždy večer před spaním se společně modlíme nějakou modlitbu a k tomu každý svými slovy. Na závěr si dáme křížek na čelo-požehnání, obejmeme se, řekneme si, že se máme rádi. Myslím, že je to moc důležitý, protože i když někdy je náročný den, tak tímhle společným časem je vše "smazáno" a další den můžeme začít s čistým štítem a třeba lépe. Je to velmi požehnaný čas od Pána pro nás rodiče, i pro naše děti.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.