V potemnělém chrámě se rozezněly přenádherné varhany. Stala jsem přes hodinu součástí Ježíšovy křížové cesty. Improvizační melodie mě přesouvala do konkrétních okamžiků této cestě na smrt. Mnohokrát to ve mně „křičelo“ a já jsem v každém zastavení někde viděla sebe. Uvědomuji si, jako každý z nás, že On před velikonočními svátky a o velikonočních svátcích prožije všechno. Radost, děkování, strach, odevzdání, smíření, smrt, Vzkříšení. Každému okamžiku dá takovou důvěru skrze naději, že je to nakonec proměněno ve vítězství.

A co já? V mém životě tohle prožívám také, akorát v jiných obrazech. Ve svém strachu, nejistotě, usebranosti, ulítanosti, pýše… Člověk je kolikrát vlastmi silami, slovem, vnitřně přibit na kříž. Jde pak o to, jak s tím naložit. Když si uvědomím, že On je člověku tak blízko, nabízí se mu, podávám mu své ruce a vstávám. Je to Láska, která se nabízí a zároveň se celá dává. Je to Láska, která představuje plnost života.

Slyším melodii čtvrtého zastavení - Ježíš potkává matku a ve mně trne. Vnímám jemnost, ve které se uvolňuje tichý smutek, ale za několik okamžiků později pochopím, že je v tom velmi vnímatelná naděje, která přehlušuje vnější dojem. Dívám se na její zraněné oči hledící na jejího syna. V nich také zahlédnu její víru a odevzdanost Bohu. Tiše se dívá na syna a ráda by jej objala. Připomíná mi to, že je jako země, která „leží mlčenlivá, otevřená, bezbranná, vystavená na milost nebi. Přijímá z nebe žár s sluneční paprsky, déšť a rosu, ale přijímá i to, o nazýváme zúrodňováním, tedy hnůj a všechno, co do ní vhazujeme. A o se děje? Přináší nám plody…“ (J. Zielinski).

Toto zastavení mě oslovilo vnitřně nejvíce, protože i já jsem včera objala jednu kamarádku, které v to, co věřím, tehdy přišlo vymyšlené. Objala jsem ji, dala ji ze sebe najevo, že jsem s ní, i když to minule nepříjímala (protože…). Z radosti, naděje, jako ta země. Lidské srdce zraje pomalu a Boží milosrdenství je větší jako my... Obraz zastavení se mi o den později spojil s realitou. Dát v sázku vlastní srdce, abych mohla být blíž ostatním...