Jedno letní čtení mi připomnělo neustále se zvláštně proměňující obraz, na kterém se skrývá ten nejkrásnější poklad. Obraz se skládá z mnoha a mnoha maličkých částí a každá část je jedinečná. Okem často nepostřehnutelná, ale srdcem pohnutelná. Když se ty části obrazu složí dohromady, trvá to dlouho, možná celý život… odhalí ten nekrásnější poklad.

Je to čas zhmotňující se určitým způsobem do okamžiků. Každá částečka je malý okamžik, který je schopen hřát život srdce hodně dlouho. Okamžiky jako částečky přichází krok za krokem, vedou kamsi až na vrcholek, odkud vidíš určitou část, nikoli celek. Dalo by se to pomyslně nazvat neviditelné umění. V tom spočívá ten Umělcův kumšt. Umělec dal příslib, se kterým lze tvořit, skládat, ale žádnou zásobu toho, se kterou by se vždycky dalo ku tvoření či skládání počítat. Vzpomínám si na moment, kdy odkrývám stanovou plachtou za kterou se ukrývají dvě prosté postele. Jedna pro mě a druhá pro ni. Říkám si, kdo ví jaké bydlení to letos bude? Co můžu očekávat? Anebo se jen nechat překvapovat? Poté se rozhlížím po louce, kde už se vesele běhá a jiskří to energií i těšením. Společně jsme opustili alespoň na chvíli „větší“ civilizaci a zabydleli se tam, kde je večer opravdová tma, kde můžu téměř denně vidět nebe poseté hvězdami, kde ranní paprsek pomalu vstupuje skrze plachtu a ohřívá… Jsme mimo velká a mnohdy zbytečná lákadla. Jsme na sobě závislí ještě víc. A ten menší plácek kolem se pro nás najednou stává středem světa. Vše se odehraje zde. Na tomto plácku se uvnitř nás odehrává toliko tajných bitev. Jestliže chci nějakou svou bitvu vyhrát je příhodné jak je v Exupéryho Citadele psáno: „Stvořit lásku k věžím, které vládnou písku.“ Přines lásku a kolem ní se zrodí to, co je potřebné a povede nás dál...

Dnešní doba sice přináší toliko možností, ale často si protiřečí. Máme zájem o samostatnější dítě, ale často my určujeme to, co je trendy, co by se hodilo, aby… Moje oči viděly krásné poklady. Sbírat do zásoby nešly. V tom tkví jedinečnost tohoto umění. Vést a počkat, dívat, nesbírat. Uchvacoval mne pocit samostatnosti, který pramenil ze zážitku svobody. Ne z takové, kde je dovoleno vše, ale z takové která pramení z vedení. Dítě se připojuje k činnostem, protože vidí, že tak se to dělá a žijí tím všichni. Nabývá sebedůvěru. Je důležitá, neboť ona „dává možnost vybírat ne podle společenského tlaku, ale podle skutečných zájmů a hodnot.“(Noemi Aldort).

A tak věřím, že poklady nelze jen hledat, často je už máme. Avšak jejich podoba se nám teprve postupně odhaluje, abychom se jich také mohli nevšedně dotýkat a obohacovat se jimi.

z prázdnin

 

 

Pulčiny