Scribo

Opět v neděli v podvečer přejíždím nádražní stanice a koukám z toho velkého okna do krajiny, kterou povětšinu lemují pole. Jsem plná dojmů, myšlenek i otázek. Ještě mi v srdci zní melodie i slova národní hymny „Kde domov můj“, kterou jsem zpívala…

V podvečer, kdy stíny pomalu šplhají nahoru po historických domech, vyjíždím na kole vstříc městem. Osamocena, nemusejíce myslet na řadu dalších povinností, prožívám takovou vnitřní radost. Jedu téměř prázdnými ulicemi a rozhlížím se kam chci. Pod…

Vůně bezu je poslední týdny cítit na mnoha místech. Je to moje oblíbená vůně. Intenzivní, líbezná, plná. Od jiných se dá často snadno rozpoznat. Nyní je to přírodě kolotoč vůní, barev, tak jak to mám ráda. V pozadí čisté radosti, neboť někdo před…

Z kraje jara jsou ty travnaté koberce ještě kapku mdlé, ale jakou radost způsobí, když se v tom koberci objeví něco barevného a vidíš to z dálky. Je to radost asi proto, že po delší zimě si s námi přestávají hrát na schovávanou ty krásy, co jsou…

Zlatavé slunce zalévá svou září tvář. Uvnitř vás hřejí paprsky, které bych si klidně uchovala do zimy. Je to jako hřejivá vzpomínka na léto a vlastně na přecházející měsíce. V ruce držím v pěkném papíru zabalený voňavý řemeslný chléb pečený od roku…

Je to zvláštní místo. Když otevřu dveře, zahledím se z futer do místa, kde se tyčí střechy dvou nádherných domů, kam jsme zváni kdykoliv pobýt a být tam jako doma. Přijde mi to jako fascinující podívaná. Dříve dva oddělené světy, ač na sebe…

Na prvního máje jsem se rozhodla pro malou soukromou pouť. Vydala jsem se proto, abych si znovu oživila tak důležité Slovo pro život, které jsem prosila o světlo na další cestu. Byla jsem sama, měla jsem klid, i když ve mně burcovaly různé…

Na obyčejně neobyčejné lidi narazíme každý den. Každý je jiný a jeho stopy, které v nás zanechá, jsou také odlišné. Malé, velké či silné, které nás uchvátí. Mám občas dojem, že dnešní člověk je tak nepozorný a vystresovaný, že přehlíží tolik…

Poslední dobou mi vrtá hlavou mnoho věcí. Zamýšlím se zřejmě nad nepochopitelným, nad neuchopitelným. Mám dojem, že jsem někde v hlubině, kde Bůh existuje a když vyplavu napovrch, všímám si, že zde Boha viditelně hledá málokdo a pojem vnitřní…

Přílivem těžkostí nebo těžkých úkolů v nás, alespoň trochu chvěje otázka – kam nás Bůh vede. Rádi bychom toto tajemství poodkryli, ptáme se Boha a víceméně v takovém okamžiku mlčí. Jistě by nerad, abychom tím ospravedlnili naše domněnky, o tom víra…