Scribo

Mám před očima jeden obraz, který mě naplnil radostí a vyloudil úsměv po náročných dnech, když už by člověk mohl takzvaně „vypustit duši“… Na hřišti jako vítr proletí dítě, které se svojí dětskou radostí, energií a s lehkostí ve slovech oznamuje, že…

Když se tak zase dívám do krajiny, kterou zalívá světlo západu slunce, myslím si, že je tolik krásy na světě, kterou ani nejsme schopni vstřebat. Osobně mě to stále bere k úžasu. Tvář jakoby nasávala ty paprsky božího doteků, které jsou nám vysílány…

Kolik nedokonalosti je v jednom dni, týdnu, měsíci, roku a což teprve v našem srdci. Kolik situací je za čas tak provokativních, že v nich zase poznáme znovu své nedostatky. Možná v jiném úhlu, ale budou to ony. Mám pak tendenci vnitřní zrak zaměřit…

Jedno letní čtení mi připomnělo neustále se zvláštně proměňující obraz, na kterém se skrývá ten nejkrásnější poklad. Obraz se skládá z mnoha a mnoha maličkých částí a každá část je jedinečná. Okem často nepostřehnutelná, ale srdcem pohnutelná. Když…

Jednou jsou cesty přímé, jindy mlhavé nebo je nelze vidět. Někdy se cesty sbíhají, jindy rozbíhají. Vedou různě. Jedna z životní vede mnohdy i na poušť. Tak nehostinné místo, kde si představuji, že není téměř nic. Jen rozžhavený písek a já tam volám…

Je ticho, noc a já se dívám oknem do dálky. Mám takové chvíle ráda. Přemítám si o tom, jak ten letošní rok byl krásný i bohatý. I s tím co bylo, je náročné. V Bohu je vlastně krásné vše, někdy nám to trvá pochopit. Jsme lidi, ale i přesto, máme své…

Když přijde září v mysli mi často zatrne. Přemýšlím co jsem neudělala, co mám strach udělat, co skončit… Opravdu to září je vzhledem k jistým povinnostem (především studijních) napjaté, naštěstí jen začátek. Člověk se ocitne v tváří v tvář sám před…

Vlak právě odjíždí z nádraží. Za malý okamžik se za okny kupé objeví pěkná krajina zalitá slunce, žluté a zelené pole, tu a tam je ještě vidět kvetoucí strom. Když se tak dívám, pomalu se mi klíží oči a po chvíli usínám. Nic konkrétního se mi nezdá,…

Pro mě je předjaří obdobím, kdy více procházím tmou. Možná nejsem sama, kdo to tak vnímá. Uvědomuji si, že s příchodem jara má přijít do našeho života to největší svítání, Ježíšovo Vzkříšení. Ono nás má proměnit, ale než k tomu dojde, urazíme cestu…

Na prahu roku. Přede mnou leží otazníky. Co náš čeká? Stejně se nedozvím, i tak dobře jsem si schopna do jisté míry říct. Co mě ale pálí, jsou otázky. Někdy jsou svíravé a hledat na ně odpověď je jako házení hrachu na stěnu, jindy jsou takové… že…

Zbývají poslední hodiny roku. Je to čas, kdy je možno přemýšlet o tom, jaký ten mizející rok byl. Chtěla jsem toho v průběhu prosince napsat víc, ale ten můj živý život mi to ztěžoval. Místo toho, abych si ťukala písmena, jsem se snažila aktivně…

Přijde jaro a my zvyklí na šeď, zataženo si začneme více všímat a pokukovat po těch pučících zázracích v přírodě. Všímáme si více detailů, které uchvacují naše oči. Jaro je samo o sobě přenádherné období. A já si jej velmi vážím, protože právě v…

v Tebe. Říká mi už dlouho můj Pán, Bůh. Jeho důvěru dlouhý čas postupně poznávám. Někdy je to cestou klikatou, jindy přímou. Bůh mi odkrývá tolik své krásy, nad kterou velmi žasnu. Tomu někdy ale přechází prolití slz z tíhy mnoha životních…

Pár let poznávám svou nedokonalost. Ani jsem netušila, jak šílená je to vlastnost, která dokáže v životě dělat divy. Mou nedokonalostí je, že jsem také idealista. Píšu také, neboť vím, že nejsem jen idealista. Idealista ve mně vyplouvá napovrch,…

Léto bylo nádherné, pořád na něj vzpomínám a nikdy nezapomenu. Pro mě bylo vyjímečné. Ted už přichází podzim a já mám pocit, že moje energie se někde vytrácí, s mým odhodláním je to horší a co je ještě horší - strach mě zahaluje svým závojem a moje…